Vládnutí Nicolae Ceauşesca a jeho manželky Eleny přineslo Rumunům všeobecnou nouzi. Bídu zakoušeli dokonce armádní důstojníci a funkcionáři Rumunské komunistické strany (PCR). Ceauşescu současně odmítal reformy prosazované vůdcem SSSR Michailem Gorbačovem. V prosinci 1989 ve městě Timișoara vypuklo povstání, zatímco v PCR se rozjelo spiknutí proti tyranovi. Ceauşescu přikázal vojsku a politické policii Securitate povstání potlačit, ale během bojů v Bukurešti začaly vojenské oddíly přecházet na stranu povstalců. Diktátor byl spolu s manželkou zajat na útěku a 25. prosince byl odsouzen k smrti a následně zastřelen. Tak byla uskutečněna vůle rady Fronty národní spásy (FSN), na jejímž čele stanul Ion Iliescu, bývalý blízký spolupracovník diktátora.
Počet obětí bojů činil 1104 lidí (civilní obyvatelstvo, vojáci a agenti Securitate). Počátkem roku 1990 převzala FSN, složená hlavně z bývalých činitelů PCR, kontrolu nad správou, armádou, rozhlasem a televizí, a PCR byla zakázána. Byly kladeny překážky v činnosti formujících se politických stran, což dne 24. ledna 1990 vyvolalo protesty opozice. Dne 28. ledna na výzvu FSN demonstranty rozehnali horníci z oblasti Jiu. Při střetu bylo zraněno několik desítek lidí. Později horníci ještě dvakrát, na základě výzev Iliesca, terorizovali obyvatele hlavního města. V červnu, během jejich čtyřdenní intervence, bylo v Bukurešti usmrceno 8 osob a přibližně tisíc lidí bylo zraněno.
Současně v Sedmihradsku narůstal konflikt mezi maďarskými obyvateli a místními Rumuny, který 19. března přešel v boje ve městě Târgu Mureș. Zemřeli 3 Maďaři a 2 Rumuni a 278 osob bylo zraněno. Pořádek musela obnovit až armáda.
Dne 20. května, navzdory občanským nepokojům, proběhly v Rumunsku současně parlamentní a prezidentské volby. V parlamentních volbách, při účasti až 86 %, získala FSN oficiálně 66,3 % hlasů. Druhé místo obsadil Demokratický svaz Maďarů v Rumunsku (UDMR) s výsledkem 7,2 % hlasů. Opoziční Národně liberální strana (PNL) získala pouhých 6,4 % hlasů. Prezidentské volby vyhrál v prvním kole Ion Iliescu, jemuž své hlasy odevzdalo oficiálně až 85 % voličů.
Opozice Iliesca obvinila, že volby byly zmanipulovány, což vedlo k nové vlně protestů. Po potlačení odporu vláda, na jejíž čele stanul vysokoškolský profesor Petre Roman, zahájila reformy. Ty v Rumunsku zaváděly tržní hospodářství. FSN, disponující více než dvěma třetinami míst v parlamentu, připravila návrh nové ústavy, která byla schválena v listopadu 1991.
