Z důvodu zhoršující se hospodářské situace přinutily v květnu 1988 orgány Maďarské socialistické dělnické strany (MSZMP) Jánose Kádára, aby podal demisi. Na čele strany stanul Károly Grósz, který zahájil proces liberalizace politického systému. Zákonem o sdruženích ze dne 10. ledna 1989 Maďaři dostali možnost sdružovat se v nezávislých organizacích. Už o půl roku později opoziční strany zasedly ke kulatému stolu. Vybraní zástupci dne 13. června 1989 zahájili jednání u trojstranného stolu s předáky MSZMP a delegáty organizací spojených se státním aparátem. Dohoda uzavřená dne 18. září definovala fundamentální systémové změny. Maďarská lidová republika se změnila na Maďarskou republiku s novelizovanou ústavou a pluralitním politickým systémem. Novým státním svátkem se stal Den republiky slavený 23. října. Připomínal vypuknutí antikomunistické maďarské revoluce v roce 1956.
Datum svobodných voleb byl stanoven na 23. března 1990 (druhé kolo na 8. dubna). Ještě před volbami došlo k ukončení činnosti MSZMP a k založení Maďarské socialistické strany. V lednu 1990 však denní světlo uzřely dokumenty potvrzující, že tajné služby sledují opoziční strany. Aféra „Dunagate“ potopila postkomunisty.
V demokratických volbách vyhrálo křesťansko-demokratické Maďarské demokratické fórum (MDF) pod vedením účastníka maďarského povstání v roce 1956, Józsefa Antalla, které získalo 42,5 % hlasů. Koaliční vládu MDF vytvořila se Stranou nezávislých malorolníků, zemědělských dělníků a občanů (FKgP), která získala 11,4 % hlasů a s Křesťanskodemokratickou lidovou stranou (KDNP) s výsledkem 5,4 % hlasů. Postkomunistická Maďarská socialistická strana získala 10 % hlasů.
Jako premiéra parlament potvrdil 23. května Józsefa Antalla. Následně byl 4. srpna prezidentem zvolen spisovatel a současně dlouhodobý politický vězeň Árpád Göncz.
Probíhající transformace byla nazvána „vyjednanou revolucí“, protože nebyla vyvolána občanským povstáním. Jejím dokončením byla dvě kola voleb starostů měst a místních samospráv v září a v říjnu 1990.
Mezitím Antallova vláda zahájila hospodářskou reformu. Vedlejším efektem přechodu na tržní hospodářství a privatizace byla nezaměstnanost, která dosáhla 14 %. Tu provázel pokles příjmů a vzrůstající frustrace. Jejím největším projevem se stal velký protest taxikářů, který vypukl dne 23. října 1990 po zdražení benzínu. Masové blokády cest zparalyzovaly zemi. Krizi vláda zažehnala po 5 dnech, když protestujícím slíbila kompenzace za drahé palivo. Premiér Antall se zabýval rovněž otázkou maďarské menšiny žijící v sousedních zemích. Jeho projevy o jednotě národa byly interpretovány jako pokus o zpochybnění Trianonské smlouvy. Navzdory tomu bylo Maďarsko v listopadu 1990 prvním státem z postkomunistických zemí, který byl přijat do Rady Evropy.
