Na konci roku 1989 reformátoři uvnitř Bulharské komunistické strany svrhli diktátora Todora Živkova a zahájili reformu politického systému, přičemž počítali s tím, že jim to zajistí další vládnutí. Omezená liberalizace vytvořila podmínky pro dynamický rozvoj doposud slabého opozičního prostředí. Kvůli masovým protivládním náladám se vláda rozhodla zasednout se zástupci opozice ke kulatému stolu. Jednání probíhající od ledna do května 1990 rozhodla o směru dalších změn.

Dohoda uzavřená v jejich důsledku předpokládala mimo jiné demokratizaci politického života a vypsání svobodných voleb do parlamentu a do Velkého národního shromáždění, které mělo schválit novou ústavu. Současně umožnila zachovat politickou moc a vyhnout se odpovědnosti členům bývalé komunistické strany. I když na začátku roku 1990 byl Žižkov za zneužití moci uvězněn, nebyl později vůbec potrestán. Ve volbách konaných ve dnech 10. až 17. června 1990 zvítězili postkomunisté.

Bulharsko byli jedinou zemí ve střední a východní Evropě, která spojila první demokratické volby s otázkou přípravy nové ústavy. Nová ústava schválená už v roce 1991 vytvořila základy pro další krok od komunismu a pro rozvoj demokracie. V polovině roku 1990 parlament jmenoval do úřadu prezidenta Želju Želeva, předsedu opozičního Svazu demokratických sil zastoupeného na jednání u kulatého stolu. V roce 1990 navázalo Bulharsko diplomatické vztahy s NATO a spolupráci s EU. Na konci téhož roku parlament vydal rezoluci, v níž vyjádřil záměr budoucího přistoupení k EU.